Soubor z Valašska evropským unikátem

V naší zemi není asi mnoho těch, kteří by viděli a slyšeli naživo hru na ručních zvoncích, která je populární především v anglosaských zemích, zejména pak ve Spojeném království, USA, Kanadě, Austrálii a v Japonsku. Na starém kontinentu ji provozuje jen velmi málo souborů. Mezi čtyři Evropské soubory tohoto typu se řadí také Zvonky Dobré zprávy z Ratiboře a Kateřinic. Nejen o vzniku tohoto ojedinělého souboru se exkluzivně pro týdeník Jalovec rozpovídala ratibořská evangelická farářka Jarmila Wiera Jelinek.

Zvonky Dobré zprávy je hudební soubor, který hraje na ruční a chórové zvonky. Můžete našim čtenářům přiblížit o co se jedná?

„Jeden soubor se skládá z dvanácti až sedmnácti členů, kteří hrají na zvonky. Musíte si představit, že každý jeden zvonek má svůj daný tón. Zvoník tak mívá na své pozicí dva až pět a někdy i více zvonků. Ten tak musí udeřit ve správný moment podle not, čímž vznikají líbivé melodie s nezaměnitelným charakterem. Když jsme zde se zvonkohrou začínali, existovaly další dva takové soubory v Německu, v Berlíně a Hannoveru. Další je polském Zelowě, který jsem založila spolu s dcerou Ewou ještě v roce 1999. Hudební soubor Zvonky Dobré zprávy na Valašsku vznikl při dvou českobratrských evangelických sborech Ratiboř a Kateřinice.“.

Jak a kdy váš soubor vznikl?

„Když jsme v roce 2010 nastoupili s manželem jako faráři právě do těchto sborů, přišli jsme s nápadem: „Co byste řekli tomu, kdyby u nás zněly zvonky?“ Nějakou zkušenost jsme už měli, jak jsem se už zmínila, a to když jsme podobný soubor založili v Polsku, kde jsme pracovali 30 let v českobratrském evangelickém sboru. Reakce okolí byly zpočátku poněkud rozpačité, protože si nikdo nedokázal představit, co všechno založení a provozování takového souboru bude obnášet. Otazníkem bylo také, zda najdeme dost dobrovolníků z řad dětí a mládeže, kteří by byli ochotni se pravidelně scházet, nacvičovat skladby a veřejně s nimi vystupovat. Což se nakonec povedlo a pro tuto myšlenku jsme tak získali řadu nadšenců nejen z našich sborů, ale i včetně vedení obou obcí a lidí z dalších míst Česka. Dalším otazníkem bylo samotné pořízení zvonků, které bylo finančně náročné. Byli jsme nuceni založit Občanské sdružení, které se stalo zapsaným spolkem, a který celou tuto akci zastřešuje. Mimo jiné se hlásí k výchovnému pedagogickému a duchovnímu odkazu Jana Amose Komenského a snaží se vést mládež bez rozdílu ke spolupráci, vzájemné úctě, studiu a schopnosti realizovat ideály humanitní či na mezinárodním fóru. Už v následujícím roce jsme mohli  zmíněné zvonky zakoupit, a to vše díky obětavosti a ochotě mnoha osob. V USA je pro nás zakoupili přátelé, jelikož zde je jedna ze dvou výroben na světě, a poté je přivezli s sebou na letní tábor dětí a mládeže, který se konal už před deseti lety v Kateřinicích. Zde poté skupina zvoníků z USA The Alumni Ringers s dalšími zvoníky z Berlína, Zelowa a s farářkou Ewou Jelinek z Ostravy seznámili s tímto nástrojem naši mládež. A tato skupina v čele s dirigentem Richrdem Pinkertonem tak učila naše děti základům hry na ručních zvoncích. Přesné datum vzniku souboru je tedy 6. července 2011. Po odjezdu našich učitelů jsem pokračovala v této práci po dobu sedmi let a poslední dva roky vedou soubor sestry Adámkové z Kateřinic.“

Pod fotkou“ „Získali jsme řadu nadšenců.“

Zvonky Dobré zprávy, jak vás napadl takový název, jaká je jeho historie?

„První slovo je jasné, jedná se o náš hudební nastroj, a to jsou zvonky. Takže čtenáře bude asi více zajímat druhá část názvu, Dobrá zpráva. Tento díl je výmluvný, jedná se zde totiž o naše spojení s církevním zázemím souboru, což je český překlad slova evangelium. Zvonky vyzvánějí Bohu ke cti a chvále, a také proto, aby přinesly duševní pohodu posluchačům a divákům. Koncerty zvonkohry jsou především duchovní záležitostí. Zvlášť, když je doprovází mé duchovní slovo.“

Kdo u vás hraje na tyto zvonky. Jsou to převážně ženy, nebo muži?

„Z fotek je patrné, že z valné většiny se jedná o ženy. Účastnící se muži nejsou také výjimkou, ale bývá jich poskrovnu, většinou se jedná maximálně o dva.“

Co považujete za dosavadní největší úspěchy vašeho souboru?

„Mezi největší úspěchy bych zařadila účast na více než 220 koncertech, které jsme absolvovali během deseti let fungování souboru a práci s více než pěti desítkami mladých lidí. Z toho koncerty ve významných místech, např. maďarské Tihany, francouzský Strasburg, německá města Amberg, Goerlitz, polská Gogolin a Kamień Śląski, ve Vidni, v ledovém paláci na Slovensku ve Smokovci, a dokonce koncerty po USA v pěti různých státech. V Česku to byla čtyřikrát poslanecká sněmovna a senát ČR, Ministerstvo kultury, Betlémská kaple a také prostory Ministerstva pro místní rozvoj. Rovněž mezi naše úspěchy řadím i partnerství se Southminster Presbyterian Church v Pittsburghu (USA), což jsou naší přátelé, kteří k nám před lety vyslali čtyři lektory angličtiny. Někteří zde učili po cely jeden školní rok. Mimo jiné i osmnáctičlenná skupina dospělých z partnerského sboru v Pittsburghu pobývala v domácnostech našich spoluobčanů a v průběhu této události, se dirigent pittsburského evangelického souboru zvonkohry The Southminster Ringers Richard Pinkerton, stal prvním čestným občanem obce Ratiboř. Úspěchem se dá nazvat i další vývoj zvonkoher v podobě našich třech „zvonkových dcer“, mezi které patří soubor Košariská-Priepasné na Slovensku, Ostravské zvonky a Zvonky z Lidušky z Hrotovic u Třebíče. Dovolím si ještě zdůraznit, že náš valašský soubor uděluje mimo jiné cenu „Mecenáš roku Zvonků Dobré zprávy. Tuto cenu obdržely obce Kateřinice a Ratiboř. A to fakt zaslouženě.“

Pod fotkou: „Největším úspěchem je účast na 220 koncertech.“

Co musí případní zájemci udělat, aby se stali členy?

„Je to jednoduché, musí se přihlásit na zvonkový letní tábor. Těšit se na spolupráci s ostatními a být odhodlán k pravidelné účasti na zkouškách, protože to není totéž, co výuka hry na klavíru nebo na kytaře. Skladbu je možné uslyšet až když všichni dělají pořádně svoji práci. Zkoušky probíhají v Kateřinicích, kde se evangelický sbor odhodlal ke stavbě klubovny pro potřeby souboru. Dohromady je dnes 31 zvoníků, kteří pocházejí z Kateřinic, Ratiboře, z Hošťálkové a dokonce i ze Vsetína.“

Mohli byste našim čtenářům popsat, jak probíhají zkoušky?

„Nejdůležitější je přítomnost všech zvoníků jisté skupiny, protože každá chybějící osoba je jako nefungující konkrétní tlačítko klavíru. Začíná se od přípravy prostoru, kdy chystáme stoly, rozkládáme zvláštní podušky, zvonky, partitury a pod vedením dirigentky, která zkoušku řídí, zvoníci hrají navržené skladby. Od léta 2019 vlastníme dalších pět oktáv ručních zvonků a pět oktáv zvonků chórových, což způsobilo, že 12 členů v jednom souboru už nestačí. Od září tohoto roku se ze tří skupin staly dvě. Zvoníci se budou zase scházet o víkendech v kulturním domě v Kateřinicích, jakmile to současná doba dovolí.“

Při vystoupeních býváte viděni často vizuálně sladěni. Kdo se vám stará o vaši prezentaci? „Máme krásné šaty, barevná a černá trička či bundy. Své oblečení se snažíme vymýšlet všichni, přijímáme každou dobrou radu a pomoc. Samozřejmě nám chybí nějaký ten choreograf, scenárista či jiný odborník, a hlavně mimo jiné sponzor.“

Absolvovali jste mimo jiné cesty do zahraničí. Jak tam na vás reagovali na vaše vystoupení? „Potlesk, nadšení, jásot, ovace ve stoje a často také další pozvaní.“

Na co nejraději vzpomínáte z vystoupení ze zahraničí?

„Samozřejmě každý z nás máme své vlastní vzpomínky. Na závěr většiny koncertů umožňujeme posluchačům užší kontakt. Smějí přijít blíže, podívat se do not, zazvonit zvonkem, zeptat se zvoníků na to, co je zajímá. Tyto rozhovory atmosféru koncertům ještě dotvářejí. Za zmínku však stojí naše hudebně-duchovní služba v domově důchodců v německém Ambergu. Tam nás zaměstnanci upozorňovali na netrpělivost a nesoustředěnost jejich klientů, nicméně vše bylo jinak. Naše hra a mé duchovní slovo vzbudily velkou pozornost posluchačů a povzbudily seniory k dlouhému poslechu a nečekanému nadšení. Děvčata po koncertě umožnila posluchačům dotyk a podržení zvonků v rukou, což seniorům udělalo další obrovskou radost.“

Pod fotkou: „Umožňujeme posluchačům kontakt se zvonky“

Samozřejmě také pravidelně vystupujete na akcích v tuzemsku. Můžete upřesnit o jaký druh akcí se jedná?

„Jak jsem se už zmínila, za téměř deset let působnosti jsme uskutečnili přesně 222 různých koncertů našeho souboru. Vystoupení se konala na různých místech, ať to byly letní potáborové a vánoční koncerty Urbi et orbi v Ratiboři, koncerty na Velikonoce, pietní akty či slavnosti v Kateřinicích jako Živý betlém. Účastnili jsme se při soutěžích o Vesnici roku v obou naších obcích a v Praze. V podzemí Moravského krasu, v Císařské jeskyni, která slouží ke speleoterapii. Dále jsme konali početné benefiční koncerty pro seniory, nevidomé, pro nemocnici Vsetín, olomouckou dětskou hematologii ve Francové Lhotě, Citadelu Valašské Meziříčí, Diakonii ve Vsetíně, pro Charitu Vsetín, pro účely oprav různých kapliček a kostelů. Hráli jsme také v bývalých synagogách v Břeclavi a v Kolíně, při svatohubertské slavnosti v bazilice v Kuksu, na dni zlínského kraje ve Zlíně nebo na Vyšehradě v Praze, kdy jsme reprezentovali Zlínský kraj na setkání krajů ČR. Zachytili nás nejedenkrát i média – ČT1, ČT2 a TV Noe. Nejde tak s přesností určit typ akcí, dá se ale říct, že vystupujeme všude kde jsme pozváni.“

Kde berete inspiraci pro tvorbu vašich vystoupení. Pomáhá vám někdo?

„Ze začátku nám pomáhal Richard Pinkerton, který v minulosti vedl letní tábory. Na poslední se už nedostavil a štafetu převzala studentka kroměřížského konzervatoře Emilie Adámková z Kateřinic, která už od začátku upravuje noty pro zvonkohru a její starší sestra Andrea Kubíčková“

Účastnili jste se mimo jiné koncertů na vládě České republiky. Chystáte podobnou akci?

„Ano, za ty roky působení souboru se mladým hudebníkům podařilo vstoupit do povědomí představitelům nejenom samosprávy, ale i státní správy. To se projevilo pozváním ke koncertům na reprezentačních místech jako je Valdštejnský palác Senátu ČR, Thunovský palác Poslanecké sněmovny, barokní palác Ministerstva kultury a Ministerstva pro místní rozvoj a mimo jiné také v posvátném prostoru Betlémské kaple. V plánu loňského roku byla pro nás významná vystoupení ve Španělském sále na Hradě a v Rudolfinum, vše bylo prozatím pozastaveno. Prozatím neplánujeme nic jiného než to, že čekáme nejbližší možné rozvolnění koronavirové doby a možnost zase začít zkoušet.“

„Plánovaná vystoupení na Hradě a v Rudolfinum jsou pozastavena.“

V roce 2019 se Ratiboř stala obcí roku Zlínského kraje. Vy jste měli tu čest, se na propagaci vaší obce aktivně účastnit, a dokonce se objevit také na televizních obrazovkách. Otevřela vám tato zkušenost nové možnosti? 

„To ano. Naše mobily se přehřívaly od nových zakázek a pozvání.“

Když se ještě vrátíme k samotným vystoupením. Máte nějaké oblíbené místo, kde se rádi vracíte na jeviště?

„Ano, a jsou to naše dva evangelické kostely v Ratiboři a v Kateřinicích.“

Aktuální doba je pro kulturní dění nejen v Česku zdrcující. Jak ovlivnila pandemie koronaviru váš soubor?

„Velice, z 26 naplánovaných koncertů se mohlo uskutečnit pouze šest. Je nám líto, že se kvůli pandemii neuskutečnily další plánované akce.“

Je možné se na vaše vystoupení nyní podívat on-line formou?

„Ano, ta možnost je na sociálních sítích a také na stránkách zmíněných obcí. Vzhledem k dané situaci se každoroční koncert "Urbi et Orbi" nemohl uskutečnit ani živým přenosem, což nás velice mrzelo. O vystoupení, ale fanoušci nepřišli. Zvoníci vytvořili "koncert" z nahraných prosincových videí. 20. prosince loňského roku byla možnost tento záznam shlédnout na infokanále, nebo na kanále Zvonky Dobré zprávy na youtube.“

Co plánujete do budoucna po rozvolnění protiepidemických opatření? Už jste se nad tím zamýšleli?

„Doufáme, že tento rok bude lepší, máme již naplánována vystoupení. Z loňského roku přesouváme vystoupení na letošní, které si snad už užijeme všichni společně v kostelích či kulturních domech.“

Vzkázali byste závěrem něco našim čtenářům, případně vašim fanouškům?

„Nikdo neví, jak se celá situace vyvine, avšak bych ráda podotkla větu, kterou napsala členka našeho souboru na sociálních sítích. Sama bych to asi lépe neřekla: „Modlíme se, abychom i my co nejdříve mohli zase vystupovat a potkávat se s Vámi.““

Za rozhovor poděkovala Lucie Štěpánová