Nouzovy stav ve sboru

Začalo to razně. Shromáždili jsme se v neděli 8. března na bohoslužbách Světového dne modliteb, kdy program mělo na starosti sedm žen, v úterý ještě byla biblická hodina s rozjímáním šesté kapitoly knihy Zjeveni, ve středu biblická hodina pro děti a konfirmační cvičeni, ve čtvrtek pastorace a návštěvy a v pátek vláda vyhlásila nouzový stav se zákazem shromažďovaní.
Dnes, po více, než osmi měsících trochu jsme se zklidnili, nicméně začátek byl krušný. Dobré a správné informace mají svou váhu ve zlatě. Vždy, jenže v dobách nejistoty nejvíce. A zde nikdo nic s plnou jistotou neví. Z Prahy přicházejí různá nařízení, která jen matou. 
Lidé se trápí, začínají se bát a znejistění prahnou po pokoji a dobrém slově. To slovo nejlepší, pravdivé a fakt šité na míru má vždycky Bůh. Vyzkoušela jsem to na sobě a vím to už dlouhá léta. A to znamená, že přes veškera omezeni bohoslužby se konat musejí. Musí se otevřít prostor, kudy Boží Slovo bude volně proudit. 
Nemůžeme se sejit, ale tím více se v této nové situaci potřebujeme najít, identifikovat a získat směr. 
Odpověď na otázku, jak budeme řešit bohoslužby přišla od místokurátora našeho sboru a starosty naší obce zároveň, Martina Žabčíka. Naše obec má široko daleko nejlepší kabelovou televizi což potvrdí všichni na toto téma odbornici. A když jí má, tak pro to, aby mohla sloužit také této Dobré zprávě, že jo? 
A tak jdeme na to. „Paní farářko, připravte krátké povzbuzující kázání, které uklidni nás vylekané a ukáže na Boží prozřetelnost.“ Jasné. Jednoduše se to řekne, ale nejsem kouzelník. To ne já mám co říct. Ale můžu a budu se za to modlit, ať Bůh nám pro tuto situaci dá své slovo. V neděli 15. března to však se bez komplikaci neodbylo. Vy, kteří jste se tehdy chtěli zúčastnit bohoslužeb, museli jste 10 minut počkat, než se idea shromážděni skrz kabelovku setká s praxi. Mluvila jsem tehdy krátce (což zrovna moje parketa za kazatelnou to není) a to na základě slov z evangelia Matoušově 6, 25-34 o ptácích a polních liliích. O tom, že naše sklíčenost a obavy z neznáme a nové situaci, náš strach z každého, kdo kýchá a kašle, naše nejistota a stres před koronavirem, naše žaludeční a střevní potíže z toho, co ještě může přijít – že to vše je nadbytečné. Viďte že jo? Vždyť o našem životě se nerozhoduje v odběrně vzorku, ani v lékařské ordinaci (a ani na pracovním úřadě, ani ve spořitelně nebo ve volbách). Náš život je tak cenný a jedinečný, že s každým má Bůh svůj zvláštní plán, který se postupně naplňuje. A hlavním cílem lidského života je mít důvěru k Bohu. Není to tak? Vyrovnaný člověk a s Bohem smířený, zvládne své každodenní problémy daleko lépe a s nadhledem (na rozdíl od toho, kdo má strach a obavy z toho, co všechno se může stát zítra a pozítří).  
S technickými problémy jsme se museli vyrovnávat ještě nejedenkrát a asi i to ne naposledy. Nicméně jsem nadšena z průběhu spolupráce s naším starostou Martinem Žabčíkem, s odborníkem na obrazovou techniku Štěpánem Janíčkem a s ostatními neznámými pracovníky po internetových a televizních cestách u nás na místě a ve Zlíně. 
Když jsme si začali zvykat na tuto vymoženost, přicházely aj připomínky. Připomínky zdokonalující to naše živé vysílání bohoslužeb. Některé se podařilo uplatnit. 
Deset přenosů bohoslužeb se konalo v průběhu první vlny koronavirové pandemie. Mezí tím byly i Velikonoční svátky, úmrtí naších přátel a sousedů, pohřby na zahradách… Následovalo čtyři a půl měsíce relativního normálu a my jsme se ocitli v druhé vlně pandemie. 
Nejdříve jsme při bohoslužbách nemohli zpívat. Pravděpodobně ani nevíte, co to znamená. Zkuste se však nad tím zamyslet. Jsou dvě krásná znamení křesťanské pospolitosti. Zaprvé, lidé se scházejí jako společenství, které se má rádo a které ví, že je Bohem milováno. (Vždy při pravidelných shromážděních vysloveně děkujeme Bohu v modlitbě za to, že jsme spolu, že nám bylo dopřáno se sejit, že tvoříme toto společenství.) Druhým znamením této soudružnosti je společný zpěv. A tu… nejen že je tu omezeni kontaktu a karanténa, to ještě teď kantaréna. Toto provizorium netrvalo však dlouho a vláda nařídila další zákaz shromažďovaní. Tento trvá zatím do dnešního dne. Nevidím vás, a moc mi chybíte, ale mam radost, že si můžeme takto vzájemně sloužit – my v neděli ráno před tabletem s aplikaci a vy u televizních obrazovek s Biblemi a zpěvníky v rukou. Bůh našimi omezeními omezen není. 
Co bude dal? Můžeme se dát překvapit, ale můžeme také se za veškeré, velice v této dobé zaměstnané jednotky jednoduše přimlouvat, z hluboká se na kolenou v modlitbě nadechnout a… kráčet den za dnem v lásce, víře a naději. 
S učtou, vaše farářka, J. Wiera Jelinek