Miroslav Janeba - farář a stavitel

Pan farář ThB. Miroslav Janeba se narodil 14. 5. 1914 v Minsku v Bělorusku. Pocházel z chudé rodiny. Otec jako krejčí odešel za prací do Ruska. V deseti letech osiřel a žil se sourozenci v malé vesničce u Charkova. Červeným křížem byl spolu se sourozenci převezen zpět do vlasti. Dětství prožil v evangelickém sirotčinci v Mladé Boleslavi. Teologické vzdělání získal na Husově bohoslovecké fakultě v Praze a na Teologické fakultě v Montpelliere ve Francii. Ordinován byl v roce 1938. Do roku 1943 působil jako vikář ve Velké Lhotě u Dačic.

Do Ratiboře přišel se svou manželkou Miladou a dvouletým synkem Mirkem 1. ledna 1944. Téhož roku se jim narodila také dcerka Miluška. Kromě obvyklé duchovenské práce, která zahrnovala nedělní bohoslužby pro dospělé i děti, výuku náboženství, konfirmační cvičení, vedení sdružení mládeže, křty a pohřby, nedělní nešpory, se věnoval také pastorační činnosti. Pravidelně navštěvoval i s manželkou rodiny svého sboru, trpělivě naslouchal jejich radostem i starostem a radou pomáhal řešit vzniklé problémy. Měl silné sociální cítění. Zároveň však viděl i vnější problémy sboru. Hned po roce jeho působení byl upraven interiér kostela, na kostelní věži byly nainstalovány nové hodiny a pořízeno elektrické zvonění. Následovala přestavba fary na sborový dům s podkrovním bytem pro faráře. Tato přestavba, první svého druhu v církvi, byla provedena podle návrhu architekta B. Bareše a farář Janeba sám řídil převážnou část stavebních prací.

Aby lidé z Kateřinic, Podolí, Lázů a Loučky, kteří patřili do ratibořského sboru, nemuseli chodit na bohoslužby tak daleko (a tenkrát se chodilo pěšky), pustil se pan farář v letech 1951 – 52 do stavby kostela v Kateřinicích. V době nastupující komunistické totality využil známosti s ministrem pro věci církevní Zdeňkem Fierlingerem, který stavbu kostela povolil v domnění, že to bude budova v podobě stodoly. Postaven však byl výstavný kostel s bytem pro faráře, rovněž podle návrhu architekta Bareše. Kromě tvrdé fyzické práce vzal na sebe farář Janeba i odpovědnost za stavbu bez řádného povolení. Hrozilo mu za to vězení, jemuž ušel díky podpisové akci občanů Kateřinic.

V roce 1959 se pustil do adaptace staré toleranční fary v Ratiboři na byt pro faráře v důchodu. Prvním obyvatelem takto upravené fary se stal náměstek synodního seniora Bohuslav Burian, který je také pochován na místním hřbitově. Poté na staré faře bydlel farář Jiří Šimůnek z Rusavy, nebo rodina zesnulého faráře Šourka ze Vsetína.

V dalších letech dochází k opravě kostelní fasády, střechy a věžních hodin. Pan farář pomáhá také při stavbě bytu pro faráře v Jablůnce, kde nastoupil jako kazatel jeho syn Miroslav Janeba ml. Po dlouhé a vyčerpávající práci pro ratibořský sbor, která trvala 35 let, odešel Miroslav Janeba na zasloužený odpočinek na toleranční faru. Pohody v krásném prostředí si však dlouho neužil. Sužován nemocemi po dvou letech – 15. 1. 1984 -  umírá a je pochován na místním hřbitově. Při jeho pohřbu byla čtena báseň „Janebovy ruce“ od faráře Ladislava Barota, která podává svědectví o jeho tvrdé fyzické práci.

Růžena Hříbková

Janebovy ruce, Ladislav Barot

Viděli jste Janebovy ruce?
Ty nádherné ruce
Miroslava Janeby
stavitele chrámů,
jež desítky tun zvedávaly k nebi?
Až v kámen ztvrdly
a lpěla na nich krev.
Ty pravdivé ruce
lámaly vám chléb
a víno ke rtům nesly
ze slavných Božích vinic.

Nebyl jsi z knížat
příteli můj, vím.
Dnes Knížetem ses stal.
V oblaků svědků Pán tě vyhledal
na nic se tě neptal
a nic nežádal
jen na tvé ruce se dlouze zadíval:
To dobře
služebníče dobrý a věrný
nad málem jsi byl věrný
nad mnohým tebe ustanovím.

Loučím se s tebou
za tebou se dívám.
Když den můj k západu se chýlí
jen jedno, příteli můj milý
bych si přál:
Mít tvoje ruce…

V článku byly použity vzpomínky členů sboru, úryvek z článku PhDr. Ladislava Baletky „Ze života evangelického sboru“ uveřejněného v knize „Ratiboř valašská dědina“ a báseň Ladislava Barota „Janebovy ruce“.